My
Předměstské krajiny a všechno mezi nimi. Touha dokumentovat – zaznamenat, dát hlas němému, mizejícímu i vyloučenému. Domov, exil, paměť. Autorka nechává mluvit „malé lidi“, na kterých zdánlivě nezáleží, ptá se svého otce na životní zkušenost imigranta, poslouchá stařičké vdovy, mladíky zevlující u paneláků i účastníky tradičního honu.
